O mně, respektive historie mých fotoaparátů

Ahoj, pokud jste narazili na tuto stránku, jistě si říkáte, kdo vlastně vůbec jsem. V tomto článku bych vás s tím chtěl trochu seznámit. Přece jenom na začátek uvedu, že tento článek bude hodně zcenzurován, páč nemusíte vědět ty nejmenší detaily, jako třeba adresu a datum narození atd… Jako první bych uvedl, že jméno ani věk nejsou důležité a veškeré informace byly psané k 2.8.2015 a nejspíše nebudou pravidelně aktualizovány. Je mi 15 let, bydlím v Praze a studuji čtvrtým rokem, po prázdninách půjdu do Kvinty, na Přírodní Škole (odkaz možná někde dole). Od malička mě to táhne k vlakům, strýc byl strojvedoucí a já bych jím byl někdy v budoucnu také rád. Rád fotím. Už asi v 6 letech jsem od dědy dostal svůj první fotoaparát, byl jím nějaký Olympus? asi? Ten bohužel po pár letech umřel a tak jsem pár let fotil na rodiný Olympus (kompakt), než jsem k 12tým narozeninám dostal Nikoní Coolpix. Ten mi sice padl do oka svým super tvarem (jeden z mála kompaktů s gripem), v čem jsme si ale rozhodně nesedli byla absence jakéhokoli manuálního ostření a manuálních parametrů typu čas a clona. Myslím, že tento typ (L120 – černý) snad ani neměl regulaci expozice. Tím si mě proti sobě doslova poštval. Asi o tři roky později, někdy v letech 2014/15 se do něj dostala voda a to byl vlastně jeho konec. Následovalo takové krušné období. Nejdříve jsem nefotil vůbec, následně na Zenit – TTL, což byl sice super foťák, ale na film. To by mi sice jako takové zas až tak nevadilo, ale ten měl zase manuál, dá-li se to tak nazvat, úplný. Jediné co, tak, že snad měl vestavěný expozimetr. Nafotil jsem asi deset filmů, ty jsem nechal vyvolat, skenoval jsem si je sám, a Zenit jsem odložil. Pak jsem zase chvíli nefoti vůbec, až jsem někdy v Květnu / Červnu našel na internetu inzerát na Nikon D3100. O tomto fotoaparátu jsem přemýšlel, ještě dříve, než jsem dostal ten Coolpix, ale přecejen, tehdy stál nějakých skoro 13 tisíc a to na mě bylo moc. Ovšem i později, poté co jsem přišel o Coolpix stál stále ještě nějakých deset tisíc a ty já jsem neměl. Ale v inzerátu byl za nějakých 7500 korun, což na mě bylo stejně moc, ale rozhodl jsem se, že ho prostě musím mít. No jo, ale kde za pár dní sehnat sedm a půl tisíce? Nějaké úspory jsem již měl, ovšem mám takové rozhazovačné sklony, takže moc toho nebylo. Dobře, kde seženu sedm tisíc? No a tak jsem si napůjčoval, co to šlo. Děda byl tak hodný, že mi již dříve slíbil půlku na fotoaparát, když budu mít tu druhou. No, jenže tu já neměl. A tak jsem šel za mámou, jestli by mi „nepřispěla“ 3500 korun na fotoaparát. Ne. A to jsem se ocitl zase na začátku. Nakonec se mi podařilo dohodnout, že mi máma půjčí 3500 korun, za podmínek, že jí to budu splácet z kapesného a že bude fotoaparát v jejím vlastnictví, než jí to všechno splatím. (pozn. autora: aktuálně už je můj. Posledních 2100 kč jsem zplatil poté co jsem se o prázdninách vrátil z brigády.) Nezbylo mi, než souhlasit. A tak jsme o pár dní později vyrazili pro foťák na metro Letňany, kde jsem si domluvil sraz s prodejcem. Vzal jsem si ssebou celý tým. Kamaráda co rozumí foťákům, aby zhodnotil jeho stav a zvážil přiměřenost ceny a mámu, která měla dohotnout zbytek. Ano úmyslně píši měla, protože prodejce nepřišel. Zkoušel jsem mu i volat, ale měl vyplý mobil. A tak jsem se celý smutný z neúspěchu vracel domů. Druhý den se mi podařilo mu dovolat. Řekl, že ho to velmi mrzí, ale že na to zapomněl. Tak jsme se domluvili znovu a tentokráte to vyšlo. Stav byl dobrý, ostatní věci také vyšly a tak jsem měl nový foťák, teda vlastně máma. A to je asi vše, co bych vám o sobě řekl, možná jen ještě to, že nerad fotím lidi a mám raději makro a rostliny… proto zde převážně najdete fotky tohoto typu ;).

PŠ: www.prirodniskola.cz

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.